Aktuality
Pawnee cykláč 2009
Začátkem května, jako již tradičně, patřil výletu na kolech. Je to akce sice organizačně i finančně trochu náročnější, než obyčejná víkendovka, ale vyhledávaná a většinou hojně obsazená. Letos se nás i s malými mrňaty sešlo na této akci 32 !!. Cílem byla Pálava, okolí Mikulova a okolí Novomlýnských nádrží. V poměrně krátké době po akci se na našem oddílovém webu objevil zajímavý článek, o který se s Vámi rád dělím. Jeho autorem je vtipný Kalda.
Minulý týden se na internetových stránkách objevila pro mne, jako bývalého nadšence cyklistiky velmi zajímavá akce cykláč. Nejprve jsem si zjistil, kdo z mých vrstevníků pojede na tuto akci a kolik vlastně stojí. Tyto akce bývají finančně náročnější, ale můžu říci, že stojí za to. Přihlásil jsem se a ve čtvrtek odpoledne přijel s taškou na prohnutých zádech na svém stroji. Tahle akce vyhlížela mírně rodinným sjezdem, naštěstí vše bylo lepší, než jsem očekával.
Po nudné jízdě vlakem jsem se shledal v Hulíně se svým druhem Honzou a zbylá cesta do Mikulova už byla o něco pestřejší než předchozí. Přijeli jsme do Mikulova, zjistili, že snad nikdo nechybí a usadili jsme se na naše kola. Sotva jsem si sedl na kolo, zjistil jsem první z mnoha errorů, které mně tento cykláč provázely. Zapomněl jsem si láhev na pití, ale pořád jsem byl na tom lépe než například Tuček, kterému se v podstatě rozpadala zadní brzda a to ještě ani nevyjel. Po opravení jsme vyjeli na místní zámek, který byl strategicky na nejvyšším bodě ve městě. Pro tento fakt, se některé dámy v čele s tetou Staňkou rozhodly počkat důle pod zámkem. Komunikace nějak zkratovala a tak jsme dvacet minut čekali na nikde se neobjevující dámy. Proběhla prohlídka zámku a mohli jsme vyrazit do našeho campu, kde jsme se neobvykle těšili, protože večer hrála Česká Republika se Švédy v hokeji. Dvouhodinová jízda nám velmi rychle uběhla a ocitli jsme se v campu. Ubytováni jsme byli v klasických buňkách, které navenek nevypadaly moc důvěryhodně, avšak ve vnitř byli poměrně slušné. Aklimatizovali jsme se s místním prostředím a vyšli najít nejbližší hospodu s televizí. Jako praví profíci, našli jsme hospodu s velkou plazmovou televizí. Bohužel jsme ještě netušili, že v hokeji prohrajeme, ačkoliv jsme hráli výborně. Já a můj přítel Honza jsme si objednali pizzu, na kterou jsme mimochodem čekali přes dvě hodiny, čímž značně utrpěla naše důstojnost. Peší, náš vzor, byl z hokeje v takovém afektu, že si ani nevšiml odcizení vetší části jeho chmelného nápoje. Později si toho ovšem všiml a ihned zbystřil. Ještě zde nesmím opomenout Michala, který si za každou cenu chtěl dát kafe, a tak zprovoznil místní kávovar, ze kterého byla servírka trochu vedle. Po prohraném zápase jsme všichni naklusali do buněk a šli si lehnout, protože den byl náročný.
Ráno jsem se celý dolámaný vzbudil a zjistil, že mám veliký hlad. Nasadil jsem čočky, abych vůbec věděl co jím a vydal se na snídani. Každý z nás dostal svůj páteční oběd zabalený do sáčku, který pro mně, jako chlapce ve vývinu byl nedostačující. Ostatní měli jiný názor na svačinu a někteří ani vše nesnědli, což nechápu. Dojeli jsme podél obrovské přehrady na místo, kde se rozdělili vzrušení keškaři, omámení z vidiny množstvím kešek a méně nadšené cyklisty, kteří raději zvolili lehčí trať. Já jsem samozřejmě jel tu náročnější trať, čehož jsem vůbec nelitoval. Kešky byli ukryty na velmi zajímavých místech, a tak jsme shlédli část pálavské krásy z nádherných výhledů. Obloha byla bez mráčků a vše by bylo super, kdybych neměl ukrutnou potřebu naplnit svůj žaludek. Stavili jsme se na sodovku a vyrazili do campu, kde už na nás čekala ta slabší skupinka. My jsme jeli okolo celé přehrady, bohužel tato cesta byla celkem stejnorodá, jen občas jsme potkali napůl shnilého kapra nebo chrápající rybáře ve svém doupěti. Vymožení a s opuchlýma zadkama dojeli jsme konečně do campu, kde jsem se těšil na guláš. Bohužel guláš byl asi za další dvě hodiny, ještě že jsem měl zásoby z domu, jinak by to byly velmi kruté dvě hodiny… . Pojedli jsme a odklidili se do buněk, kde jsme se dívali na film, aspoň co se naší buňky týče. Obyvatelé naší buňky Dominik, Elis, Honza a já jsme byli s tímto programem spokojeni a tak jsme ulehli do našich postelí a velmi tvrdě spali, protože to byl nejnáročnější den z celého cykláče.
Sobota byla klidnější a uvolněnější. Někteří vstávali z lůžka jako roboti, protože podcenili slunce, které si na nich vyhrálo. Mezi tyto nešťastníky jsem patřil i já. Konečně jsem vyjel s klidným pocitem u srdce na sobotní výpravu, na které nás čekal oběd v restauraci. Cestou na oběd někteří tak šlapali do pedálu, až jej urvali a zasekli se. Zřejmě se nemohli dočkat oběda, no hlad je potvora. Volba restaurace se nám povedla. Skvělý oběd někteří zakončili dezertem a mohli jsme vyjet zpět do campu. Jezdili jsme v podstatě jen po rovinkách, takže nikdo svůj oběd cestou neztratil. Dojeli jsme do campu, kde se nás čekalo příjemné překvapení. Zde se to za naší nepřítomnosti velmi rozjelo, všude se opékalo maso, hrála muzika a panovala skvělá nálada. Počet lidí se zvedl tak o trojnásobek. Poté co jsme zjistili program campu, vydali jsme se do buněk a začala celkem nuda. Proto jsme si půjčili šlapadlo a vypluli na přehradu vstříc dobrodružstvím. Bohužel naše řidičské umění nebylo nějak valné, a tak jsme se zasekli na protějším břehu přehrady,kde jsme strávili okolo dvaceti minut. Projížďka po přehradě byla velmi zajímavá, avšak na pevnině už řádil známý zpěvák Kryštof, tak jsme raději opustili vodní království a vydali se na koncert. Ještě předtím jsme se samozřejmě najedli, protože můj žaludek opět hlásil error. Kryštof se mi osobně moc nejevil, tak jsem raději zůstal v ústraní, avšak starší generace si zatancovaly a vydaly se zpátky do campu, kde hráli na kytaru. My mladší výrostci, jsme si ještě zatancovali na trochu lepší písničky a opět jsme vyrazili do buněk. Starší generace to tam celkem rozjela s kytarou, bohužel jsme raději zvolili prostředí buňky a strávili zbytek večera po našem.
Ráno se všichni s rozklíženýma očima posadili na kolo a z posledních sil dojeli na nádraží. Teda skoro všichni, Tuček dostal z tohoto cyklistického náporu neštovice a jako na potvoru Peší zatím žádné neměl. Můj věrný druh Honza mně opustil pro své fotbalové aktivity, takže jsem byl částečně diskriminován. Po klasické cestě jsme dojeli až do Mikulova, naložili kola a sedli na měkké sedátka vlaku. Ještě je třeba připomenout, že náš hlavní organizátor Zdeňa si tento den užil po svém. Nejprve zjistil, že jeho synátor cestou na fotbalový zápas ztratil nový notebook a poté v Bystřici přišla další mrzutá zpráva, ztráta Tučkova kola. Tuček zřejmě v zápalu boje s neštovicemi zapomněl naložit kolo do auta a nechal ho v campu. Myslím, že tato akce se velmi vydařila a všichni si ji užili po svém. Kdo nejel, může jen litovat….
FOTOGALERII najdete na: http://rolinc.jalbum.net/P%C3%A1lava%202009/p%C3%A1lava.html
Zpět na seznam aktualit Autor: Krajánek | 20.05.2009
