Historie chalupy Dědov
Zpět na popis chalupy Dědov
Dědovská chalupa byla sroubena v 18.století. Vypadá ale svěže! Žije totiž přítomností - jezdí do ní tomíci.
Všichni, kdo jste Dědov navštívili ještě ve 20.století, víte, že světnice v přízemí byla rozdělena přepážkou na kuchyni a ložnici, stěny byly pobity umakartem, černá kuchyně na chodbě chalupy byla až na malý otvor zazděna. Bylo jasné, že původní podoba chalupy byla jiná. Málokdo z nás laiků si dokázal představit každodenní soužití tří generací lidí v těchto prostorách. Památkář Kamil Podroužek - Bocman, vedoucí kladenských Roháčů, chalupu důkladně prohlédl a zjistil, kde co bylo, k čemu to sloužilo a jak se to jmenuje.
Černá kuchyně byla v době postavení chalupy, tedy v druhé polovině l8.století, přirozeným centrem dění. Na podestě (kamenná plošina) hořel otevřený oheň, na kterém se vařily různé pochutiny. Jednou za týden se zatopilo v peci, pořádně se nahřála, uhnětlo se chlebové těsto a upekl chleba. Při práci v černé kuchyni hospodyňka používala - kozlík, drajfus, roháče, háky, rožně, plátek, chlebovou lopatu, hráblo, věchet či ošatku na chleba. Většinu z těchto pomůcek v dědovské chalupě najdete také, i s popisem. Podlaha kuchyně je mírně pod úrovní chodby - když je špatné počasí a komín hůř táhne, můžou mít vysoké osoby problémy s přísunem kyslíku. Do komínu jsme byli navíc donuceni z důvodů bezpečnosti a lepší funkčností nasunout komínové roury.
Ve světnici je dnes krásně vidět, z jak obrovských stromů je chalupa postavena. Mohutné stropní trámy mají sraženy hrany, stěny jsou ošetřeny proti kůrovci. Malá místnost za světnicí je vejminek. Zde bydleli prarodiče. Světnici vévodí kachlový sporák, který jsme obnovili na pravděpodobném místě sporáku původního a kterému návštěvníci chalupy poněkud nesprávně říkají pec. Svůj název nemá náhodou, opravdu šetřil palivo a usnadnil vaření. Malá místnost u schodů do poschodí sloužila dříve jako chlívek. Patro chalupy je dnes upraveno pro spaní dětí. v předminulém století by zde mohly spát pouze na seně. Malým skvostem ukrytým na půdě jsou dveře s kovaným zámkem a reliéfem tzv. selského baroka, pravděpodobně z 18.století. Na opačné straně chalupy je vozová kůlna. Je přístupná ze dvou stran. Koně dotáhli žebřiňák se senem a to se házelo do patra.
Chalupa je postavena v zátopové oblasti řeky Metuje. Zažila už jistě desítky povodní, a přesto stojí dál. Podlaha chodby je z položených cihel, nad zadními dveřmi a v lednici jsou větrací otvory. Povodeň se přehnala krajem, bahno se odstranilo, vlhkost vyvětrala.
Máte-li tedy chuť prožít s oddílem pár dní podobných dnům lidí venkova 19. století, navštivte Dědov. Nikde jinde nedostanete příležitost vařit v černé kuchyni, spát na peci, mýt se v ledové řece. Buďte však k chalupě nanejvýš ohleduplní. Žijeme v šílené době. kdy krásné staré věci neuvěřitelně rychle mizí a není síly, která by je vrátila zpět.
Podle údajů Kamila Podroužka zpracoval Zdeněk Šmída
