Je sobota 7.8. a prší. Na severu Čech jsou záplavy a do zmoklého Toulcova dvora přijíždějí tomíci, aby si prožili týden devětadvacátého srazu. Co je to vlastně Toulcův dvůr? Usedlost nad svahem Botiče, v přírodě, ale na okraji sídliště, v Praze, ale v místě, kde si člověk myslí, že je na vesnici. Sídlí zde ekologické sdružení, jsou zde prasátka i kachny, ekozahrádka, na které se pěstuje zelenina i pro jídelnu, ubytovna a několik kluboven, které se staly naším přechodným domovem. Vládcem všeho je zřejmě černý kocour, který se nám hned přišel představit, který se nechal pohladit, jen když sám chtěl a který pak kontroloval celý náš program.
Na neděli jsme naplánovali hry u rybníku Šeberák. Jenže sobotní počasí bylo nevlídné, takže se organizátoři srazu dohodli s vedoucími zúčastněných oddílů, že namísto vodních her a hrátek půjdeme společně do Kunratického lesa. To je les na okraji Prahy, kde si vystavěl Václav IV svůj hrádek, na kterém také zemřel. Hrádek pak obléhali husité a dodnes jsou vidět zbytky obléhacího tábora. V Kunratickém lese je také minizoo a několik zastavení s houpačkami, prolézačkami a klouzačkami, které jsme v hojné míře využili. V jednu hodinu jsme došli na Šeberák, kde jsme měli v restauraci Na dně připravený oběd. Provozovatel restaurace a pláže, firma S.O.S. dekorace, nám umožnila využít i vodní šlapadla a protože se počasí proti sobotě náramně zlepšilo, většina tomíků naskákala do vody.
Večer jsme si prohlídli tomácké filmy Les Dnes a Chalupáři. Večerní program celého srazu byl připravován dlouho a účastníci měli možnost v průběhu srazu besedovat se zajímavými lidmi. Navštívila nás Kamila Hnyková, jejíž přednáška se jmenovala Jak se dojí jak a byla o Himalájích. Představila Sluneční školu v indickém Kargyaku, kterou postavilo občanské sdružení Surya. Také jsme besedovali s geoložkou Lenkou Lisou o cestě do Uzbekistánu. S Lenkou přišel i její manžel Pavel, autor fotografií skalních maleb ve střední Asii, Pavel je ovšem nemluva, naštěstí Lenka dokáže hovořit za dva. Zajímavou prezentaci měl archeolog Honza Mařík, který nám přinesl i vzorky archeologických nálezů. Většina z nás měla poprvé v životě možnost držet v ruce třeba keltské záušnice z doby laténské. Jen čtvrteční večerní program byl jiný, známé trampské a countryové písně nám zahrála skupina Nafutro, mnozí účastníci srazu si s chutí zatancovali.
Denní program srazu si organizovaly jednotlivé oddíly samy. Organizátoři připravili celkem čtrnáct turistických tras po přírodních zajímavostech Prahy a okolí a shromáždili informace o dvaceti devíti kulturních a historických pamětihodnostech. Všechno bylo zakresleno do mapy a k dispozici byly informace o vstupném a otevírací době. Za týden nebylo možné zvládnout všechny nabízené možnosti, takže nejvíce se v programu jednotlivých oddílů objevily Pražská ZOO, Podmořský svět v Holešovicích, Šárka a Koněpruské jeskyně. Hlavně staršími děvčaty však nezůstala opominuta ani obchodní centra, ta ovšem v nabídce organizátorů nefigurovala. Většina účastníků využila i možnost prohlédnout si noční Prahu.
Jedinou stinnou stránkou organizace srazu pro mě byla kontrola z hygienické stanice. Přestože nebyla žádná faktická závada, kontrola trvala dlouho (kocour měl naštěstí jiný program, než asistovat při kontrole) a ještě po ukončení srazu jsem musel dokladovat „papíry“, které je snadné dát dohromady pro tábor jednoho oddílu, ale je komplikované je shromáždit od více oddílů najednou.
Vyúčtování celého srazu bylo proti tomu hračkou a musím poděkovat Magistrátu Hlavního města Prahy, který nám přispěl nemalou částkou, další dotaci jsme obdrželi od ústředí Asociace TOM a příznivé pro hospodaření bylo i to, že všichni účastníci večerních besed vystupovali zdarma. Z organizátorů musím vyzdvihnout práci Jitky, která byla mojí pravou rukou, Andrey, která se svým manželem Martinem shromáždila a očíslovala pamětihodnosti, dodané Jitkou a Alicí a zakreslila je do mapy. Míla obhospodařovala mail a zařizovala ubytování. Turistické trasy připravili Ťava a Olda, kterým také patří můj dík. Mapu, která z připravených tras a pamětihodností vznikla, jsme přenesli na plátno a účastníci měli možnost dokreslit, co je na srazu zaujalo.
Mimořádné poděkování patří pracovníkům Toulcova dvora za velmi vsřícný přístup a za to, že vyhověli všem našim, někdy nestandardním požadavkům. Jmenovitě si zaslouží ocenění Jan Chvátal, Radka Lichtenberková a Martina Reiselová, ale všichni pracovníci Toulcova dvora byli velmi příjemní a výborně se s nimi spolupracovalo. Příprava a organizace srazu byla náročná, ale radostná a věřím, že radost měli i všichni účastníci.
Petr Teringl