Na docela solidním místě dnešních Lidových novin.  Naposled mi Lidovky otiskly  asi před pěti roky filipiku proti jednomu z novodobých bráničů obnovení Mariánského sloupu. Nějaký Zacpal. Nebo Zavřel? Překladatel, ale dogmatik jako ajfelka.  A před tím, před tím takový sloupek, sloupeček o tom, jak jsem kdysi miloval stejnou krasavici, jako Bobošík. Ano, ale nebojte, nebyla to TA dnešní Bobošíková. Byla to Káča, blondýnka. Kde je jí konec. Psal jsem to během televizní krize asi ped dvaceti roky  a mělo to ohlas. To už je dávno. 

Píšu do Lidovek o tom, že s financováním spolků je to bída. Hlavně na stavební investice, na klubovny, chalupy  a loděnice jsou dnešní peníže nedostatečné.   Teď mě štve, že jsem nepřidal, že těch dvacet milonů (nebo něco přes), co mají všechny dětské spolky a společky na investice už asi patnáct roků, je dneska i díky cenám ve stavebnictví prostě ultrasměšná částka. 

To jsou tři byty v Praze, ne?

Asi mi někdo vyčte, že taky  pléduju za odměňování vedoucích. Že u tomíků, skautů, pionýrů atd. musí být jen  dobrovolníci.  Já ale myslím, že  už nazrál čas. Aspoň trošku, nekomplikovaně, občas, tu táborová kuchařka, tu šéf vzdělávacího kursu, lidi, co dělají nad běžný oddílový rámec.  

Ale co. I tak dobré,  že to  tisknou.  O víkendu si Lidové noviny táborů a oddílů všimly, reportáž paní redaktorky Michaely Těšínské měla hlavu a patu, stejně tak i Kamberského potřebné zarytí. 

Je prima, že po třech dnech se k tématu znovu vracejí. 

Holt i tohle patří k letní sezoně.

Tomáš Novotný