Kosíř, Čechy pod Kosířem, Olomouc aneb Legenda o štice a Vyzvědači

denisa
Asociace

Více než padesátka malých i velkých vyrazila pod vedením Tygříka a Hokiho do Olomouce. Tom s Berťou autem s bágly. U vlakového nádraží v Olmíku nás čekal objednaný bus, který nás zavezl do lázní Slatinice. Tady se najednou Daneček proměnil v pana Červeného a Šampón v pana Zeleného, nasadili si čepice a proměnili se v detektivy, kteří nás po dva dny prováděli příběhem o Zlaté štice, ukradeném prstenu, nešťastné služce (TeTe), podezřívavém šlechtici (Stoki) a taky pro nás nachystali oblíbenou hru Vyzvědači.

Pánové Červený a Zelený nám představili první hru, kterou jsme hráli cestou na vrchol s rozhlednou Kosíř, šli jsme i přes Malý Kosíř. Každý si vybral tři jména a jeden úkol, který měl cestou nepozorovaně splnit, právě těm třem vylosovaným lidem. Protože bylo s námi i dost nováčků, poprvé na výpravě, byla to i milá seznamovací hra. Bohužel nám správcová rozhledny na Kosíři dala naději, že otevře i mimo otevírací dobu, ale i když jsme čekali dlouho, nepřišla. Sešli jsme tedy do vesničky Čechy pod Kosířem, kde jsme si prohlédli nádherné soukromé muzeum kočárů pana Obra, s jeho nepřekonatelným výkladem. Nedaleko muzea TeTe se Stokim sehráli první díl scénky o tom, jak šlechtic obvinil služebnou z krádeže prstenu, o čemž pojednává olomoucká pověst. Bus nás pak svezl zpět do Olomouce. Ubytovali jsme se v klubovně olomouckých skautů (děkujeme) na Klášterním Hradisku. Uvařili si čaj, pojedli, převlékli se, vysvětlili si pravidla hry Vyzvědači a především vzali mapky (červená-zelená území), otázky, čelovky a vydali se do noční Olomouce.

Dva týmy červení a zelení bojovali ve známé detektivní hře Vyzvědači proti sobě. Vzájemně si vbíhali do cizích území, kde bylo vše nebezpečné, neboť vám mohli soupeři vzít život a ve kterém jste museli zjistit odpověď na otázku, kterou jste (jako život) nesli u sebe. Např. Kolik cípů má hvězda na fasádě domu na ulici Dolní náměstí 12? Hrálo se až do 21,15 a hra se skvěle povedla. Mnozí noční hráči měli ještě hlad, takže jsme se rozdělili a navštívili různé kebabárny v Olomouci a došli pozdě do klubovny, kde hned proběhlo čištění zubů a halíbelí. 

Ráno jsme snědli „pytel“ rohlíků s nutellou a na nedaleké louce jsme si zahráli báječnou hru Člověče, nezlob se - krásnou a náročnou běhačku. Pak Tygřík oprášil skvělou starou hru Huntovačka, kterou si starší a mladší zvlášť, opravdu dobře zahráli. Šlechtic Stoki pak služebné TeTe, která nic neprovedla, odpustil a prsten opět našel. Anička s Danečkem vyhodnotili Vyzvědače. Vyhráli červení! Ale především vyhráli ti, kteří s námi jeli. Byla to fakt prima výprava. 

Dokonce tak prima, že ji nepokazil ani defekt pneumatiky na vleku, když jsme s Berťou jeli s bágly domů zpět. Nedaleko Deštné najednou vrrrrhrrr a stáli jsme. Takže díky Martine, žes přijel, přeložili jsme bagáž a ještě stihli vše včas dovézt k nádraží. Dodávka nám stále chybí, ach jo!!??

Díky Aničko a Danečku a další -náctiletí, DÍKY za výpravu a těšíme se na další „už“ prosincové akce. Je fajn, když ten rok 2022 takhle prima utíká!

Tom Weicht, TOM KADAO, Opava

Fotografie: 

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
To prevent automated spam submissions leave this field empty.
Prosíme odpovězte na otázku, jde o prevenci proti robotům a spamu