Zní to radostně, ale realita byla drsnější. O hříčkách přírody nám napsal Hroch, budovatel olšovecké základny. Na tábořišti byli 24. července krom něj zrovna tomíci z Klokočova, když udeřil vítr a kroupy, a to nebývale silně.

Nebyla to legrace a Hroch to popisuje následovně: Vítr byl tak silný, že nám pocuchal nejen umývárnu nádobí a zrušil párty stan se stolem na pinec, ale posunul i několik stanů i s podsadami, o polámaných větvích nemluvě... Naštěstí jsme letos před sezonou po dohodě s obcí nechali pokácet deset starých suchých jasanů nad jídelnou, tak nic velkého nespadlo a nikdo při řádění živlů nebyl zraněn. Všechno se během pár hodin dalo dohromady a opravilo. Musíme ale začít s takovými extrémy na táborech asi počítat...

Někde vichr, jinde požáry, dlouho děsivé sucho a hned pak povodně a nebezpečně stoupající voda. Je to už klimatická změna? Je to kdovíkolikátá rána egyptská? Těžko říci, ale bdělosti nebude na táborech v budoucnu asi nikdy dost.

(ton, hro)