KADAO v Krkonoších

denisa

:

Asociace

Původní plán byl přejít Krkonoše od západu na východ a nocovat na chatách KČT. Přestože jsme šli až na konci září, začali jsme vše organizovat již na jaře letošního roku 2021. Samozřejmě jsme začali nejdříve domlouvat chalupy a přespání. Vosecká bouda nabídla první noc, bohužel Bradlerovy boudy požadovaly noci alespoň tři, Výrovka již 1/2 roku dopředu hlásila obsazeno, takže jsme další noci strávili na Dvorské boudě a v báječném penzionu Marienka ve Velké Úpě. 

V sobotu ráno jsme vystartovali vlakem z Opavy, přestup v Pardubicích a následně busem z Železného Brodu do Harrachova. Dib nám všem rozdal vytištěné barevné mapy Krkonoš a vysvětlil, jak se bude hrát dlouhá hra, kam si zakreslovat  trasu, kam sbírat razítka z chalup a různých zajímavých míst a jak zaznamenávat výjimečné krkonošské značení. V půl jedné jsme vyrazili na čtyřdenní pěší přechod Krkonoš. Podél Mumlavy k mohyle Hanče a Vrbaty, k Vrbatově boudě, nad Pančavským vodopádem k Labské boudě, kolem pramenů Labe na Voseckou boudu. Naše radost byla veliká, když jsme na stěnách restaurace uviděli dvě kytary, vedle stolů klavír. K tomu ukulele, které nesla celou cestu Miška, a bylo o zábavu postaráno. Kdo chtěl, si něco objednal a do 22,00 se zpívalo. A taky se špiclovali jeleni, kterých kolem bučelo opravdu nemálo. Po 18 odpoledních kilometrech a brzkém ranním vstávání super výkon.

V neděli ráno snídaně, fotka s Voseckou boudou a hurááá po žluté nahoru na hřeben a stále po hlavní červené trase přes Sněžné jámy, Mužské kameny, cestou CZ-PL přátelství, krásným slunečným dnem. Razítek přibývalo opravdu hodně, neboť jsme procházeli kolem mnoha bud Petrovka, Špindlerovka, Odrodzenie, Luční, Výrovka až na Dvorské boudy. Na konci dne jsme měli v nohách dalších 25 kilometrů, skvělou svíčkovou nebo borůvkové knedlíky v sobě a starší dokonce strávili zbytek  večera v sauně. Co více si přát? 

Po pondělní snídani jsme vyrazili na Sněžku. Nejdříve zpět k Luční boudě, od ní přes rašeliniště k Slezskému domu a v poledne jsme byli na naší nejvyšší hoře, společně s davem dalších turistů. Razítka přibývala, stejně jako fotek s výhledy. Ze Sněžky dolů na Růžohorky, kde jsme si udělali dlouhou ležící pauzu, nacpali se kyselem a pak již sešli do Velké Úpy do příjemného  penzionku Marienka. Těsně před ním nás zastihl jediný liják celého putování, navíc příjemně osvěžující a ještě nás čekalo milé přivítání milého personálu penzionu, který neměl s ničím problém. Dostali jsme skvělé jídlo, rozehřátou saunu a celý večer jsme hráli legrační hry. 

V úterý ráno jsme si přivstali, v půl osmé posnídali, co jsme nesnědli, jsme s dovolením nabalili do svačin, moc moc poděkovali za skvělé služby a začali prudce stoupat k rozhledně pod Černou Horou nad Jánskými Lázněmi. Ze sedmiset nad mořem přímo do 1290 m n.m. a pak už jen sešup do Svobody nad Úpou na vlak. Tři přestupy a jsme zpátky v realitě, v Opavě. 

Bylo to super! Bezva parta, vlastně nikdo nic nepokazil, nikomu se nic extra nestalo, když odmyslím puchýře, bolavá kolena, ztuhlá záda, otlačená ramena, únavu a vše, co patří k 75 pěším kilometrům v horách s 10-15 kilovým batohem na zádech. Ve vlaku jsme vyhodnotili hru. Nejlepší sesbírali 38 razítek, vyznačili trasu a zakroužkovali krkonošské značky míst, která jsme navštívili. Odměnu jsme chtěli zakoupit objednávkou v Regiojetu, ale k našemu překvapení, nám stewardka odměnu pro nejlepší věnovala. Moc za čokolády děkujeme!

A taky díky, kluci a holky, fakt to s vámi bylo fajn!

ZDAR, někdy příště a zase spolu v horách.

Díky Asociaci TOM, městu Opava, Moravskoslezskému kraji, KČT za podporu.

Tom Weicht, TOM KADAO

 

Fotografie: 

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
Prosíme odpovězte na otázku
To prevent automated spam submissions leave this field empty.