Fascinující. Přesně takovým slovem by se dala popsat expedice, kterou kralupští turisté podnikli od 24. června do 4. července 2025. Patnáct členů naší expedice se rozhodlo vyrazit v parných letních dnech na sever a objevovat krásy souostroví Svalbard, konkrétně Špicberky. Po příletu do města Longyearbyen jsme samozřejmě prozkoumali místní obchody, restaurace, přístav, kostel, hřbitov nebo například nejsevernější discgolfové hřiště na světě. Věděli jste třeba, že se na Špicberkách nemůžete narodit a ani vás tam nemůžou pohřbít?

Následujícího rána jsme se s místními ozbrojenými průvodci vydali na vyhlídku Platåfjellet, ze které byl jedinečný výhled na město a celý Isfjord. Od nich jsme se dozvěděli i mimo jiné to, jaké je žít půl roku v naprosté tmě nebo neustále být na pozoru před ledním medvědem. Po sestupu zpět do města jsme navštívili muzeum a zjistili spoustu zajímavých informací o fauně, flóře či historii celého Svalbardu. Pomalu jsem se přesunuli do přístavu, kde na nás čekala naše loď Ortelius. Po nalodění a ubytování do jednotlivých kajut jsme absolvovali bezpečnostní cvičení, přivítali se s posádkou a expedičním týmem Oceanwide Expeditions a vyrazili vstříc severním dobrodružstvím.

Již během prvního večera jsme mohli pozorovat velryby nebo papuchalky. Během následujících sedmi dnů na lodi jsme prozkoumali život jak na pobřeží, tak na moři, ale i na ledu a sněhu. Sluníčko nám svítilo na cestu celý den i celou noc. Druhý den jsme navštívili pozůstatky těžební vesnice Ny London a výzkumné centrum Ny Ålesund. Odtud jsme poslali domů pohledy z nejsevernější pošty na světě a prohlédli si kotevní stožár pro vzducholodě k dobývání severního pólu.

Další výlet nás čekal na ostrov Ytre Norskøya, kde se nám naskytl jedinečný výhled na Severní ledový oceán, který dříve využívali i hladoví velrybáři k vyhlížení velryb. Ve vší kráse se nám ukázala i polární liška, která byla pronásledována rodiči právě ukradeného vejce. V Smeerenburgu jsme měli možnost prozkoumat zbytky po tzv. blubber bath, ve které se získával velrybí olej. Hned opodál si velmi teplý a slunný den užívala i mroží kolonie. No, abychom vám řekli pravdu, příliš voňavá zvířata to tedy nejsou. Idylku na pláži nám ale přerušil nečekaný poplach a povel k rychlému přesunu na čluny a pryč. Na naši pláž si to totiž zamířil král polárních končin - lední medvěd. Během chvíle přeplaval celý fjord a kráčel si to po druhém břehu, kde jsme se ještě pár minut předtím procházeli.

Naše další cesta vedla co nejvíce na sever do zamrzlého moře mezi plující ledové kry. Válející se tuleni na ledu nás doslova doprovázeli po celou cestu. Nejseverněji jsme dopluli na 81° 39,537' N a oslavili to horkou čokoládou se šlehačkou. Po návratu k pevnině jsme zakotvili v místě zvaném Liefdefjorden. Vystoupali jsme opět tak vysoko, abychom se mohli doslova nabažit těch jedinečných výhledů, které se nám nabízely. Prozkoumali jsme i starou loveckou chatu Texas Bar a následně se na pláži vykoupali. Voda byla sice ledová, ale kdo z vás by to nechtěl vyzkoušet? Na člunech jsme se pak vydali zblízka pozorovat přední stěnu ledovců Monacobreen a Seligerbreen, kde je roztávající ledovec skvělým místem lovišť pro všelijakou zvěř.

Hamburgbukta byl náš další cíl a zakotvili jsme ve velice klidné zátoce. K pozorování se nabídly pozůstatky dřívějšího loveckého i velrybářského osídlení, zlatavé mechy a lišejníky nebo skupinka tuleňů hrající si ve vodě. My jsme na tomto překrásném místě přispěli i úklidem pláže, i když popravdě tu toho moc k úklidu nebylo. Dalším velmi malebným místem byl Magdalenefjorden. Zde se nám podařilo pozorovat další mroží kolonii, množství tuleňů i s mláďaty nebo stádo sobů. Večer jsme završili grilováním a BBQ na heliportu lodi s výhledy na ledovce a vysoké zasněžené hory. Částečně i trochu pod naší taktovkou jsme roztančili celou horní palubu i se všemi pasažéry.

Poslední den na lodi jsme již neměli tak slunné počasí, ale to nám v ničem nebránilo. Colesbukta byla taktéž dříve těžební vesnice, dnes tu zůstala pouze jedna výzkumná stanice. Po brodění horským potokem jsme se pokochali výhledy a večer si užili poslední slavnostní večeři a rozloučili se s celou posádkou. Výprava na lodi byla dokonalá i v tom ohledu, že každý průvodce byl odborníkem ve svém oboru a měli jsme tak možnost poslechnout si přednášky jak o mořských proudech, formování ledovců a mořského ledu, tak i o historii velrybářství, rostlinách či ptactvu na Špicberkách.

Ráno jsme se vylodili v Longyearbyenu a před odletem jsme ještě stihli navštívit muzeum polárních výprav a nakoupit posledních pár suvenýrů. Přes Oslo jsme se vrátili domů a v tu ránu jsme tak trochu litovali, že jsme v těch chladných končinách nezůstali ještě o trochu déle.

Marie Wagnerová a Jan Vejrosta, TOM 3511 Vltavský paprsek – kralupská turistika